Když seš dítě, každej je tvůj kamarád s každým si deš hrát,
pak vyrosteš a musíš sundat ty růžový brejle,
protože ti sou už malý a najednou vidíš ten zkurvenej svět,
ujdeš pár kroků a dostaneš facku, proč?
jen tak abys měl tušení jak chodí tenhle svět.
a ty si oblečeš šedej kabát a spěcháš a ani nevíš kam,
přidáš se k davu a jdeš do bezedných černých brán.
a skončíš až umřeš, protože ten dav tě dřív nepustí,
ale já takhle žít nechcu, vzdát se všech svých věcí v prospěch davu.
to je prostě padlý na hlavu…

autor: Mia
editor: Mia