Vyprahlí jarem

žízniví

dáváme na stojáka jedno

rychlé pivo v pražské putyce

a pak musíme zase každý po svým

Představuju si

jak by bylo krásné

ukrást si jeden den jen pro nás dva

a vůbec nikam nespěchat

Vykašlat se na celý svět

na všechny ty životně důležité telefony

bez kterých by se Země zapomněla otáčet

na podivné pohledy chlápků u piva

v ošoupaných kalhotách a se slovy

ostrými jako papričky piri piri
Ať se koukají, cos to sem zase dotáh

Ať se dohadují, jestli už jsi mě měl

(jako ty všechny předtím)

Vykašlat se na celý svět!

Na všechna ta "musíme"

a zvlášť na ta "nesmíme"

Odkdy je láska hřích?!

třebaže ji oba cítíme úplně jinak

Já dala bych život

Ty možná včerejší den

Vykašlat se na celý svět!

I na ty neúnavné ptáky

co křičí za oknem hospody

a snad věří (věří?)

že přehluší rachot velkoměsta

Jako by věděli o mém snění

vydat se s Tebou na cestu

za město

k zapomnění

pro lásku

a procházet se po rudě zoraných polích

po chmelnicích

co jsem si pletla s vinicemi

než si mě s úsměvem zasvětil

a pak se pomilovat v čerstvě zrozené trávě

co voní Životem

Stejně jako den

kdy zapomenem na celý svět

autor: mishka
editor: mishka