Křehká tíhou své porcelánové touhy
Uléhám na chvějící se stébla trávy.
Omamně těžkým vzduchem připíjím
Na dnešní den,
Se kterým,
Po chvílích nesnesitelně dlouhých,
Má zsinalá tvář ještě více zbledla.

Smaragdová louka
Polapena v síti těžkých vůní
Zaniká v invazi
Studených vloček.
Louka, kde bohaté stromy
V stébla se promění.
V jediné vteřině
Zvětšil se tisíckrát
Těch stromů počet.

V andělsky bílé záři
Nachází se duše i tělo.
Však na tváři
Zastavil se úsměv.
I tělo znehybnělo…

Ve vysoké trávě,
Pročesávané jemným vánkem,
V obřadní síni vyslyšení mé touhy,
Spí figurka z porcelánu
Klidným spánkem.

Tak křehká, bez duše
Nyní žije jen vzduchem pouhým…

autor: whitecrow
editor: Andrea