Osamělá žíznivá pista
v písčitý prach oděná
ke spánku poskytla mi
pošlapaná svá ramena
Snad zchudlý alchymista
či divá zvěř
před únavou padli
v ten samý keř

Věčnou žízní
netrpí však
jen pista samotná
Též život v zeleň vetknutý
v šedi oslaben
pod zrezlou kosou se tísní

Modlitba v předvečeru zatemnělém
rozpouští se v chladivém svitu luny
K rukám osudových svých litanií
se zahnutými prsty
tak naděje zapečetěné v summy
skládám

Nad spící klenbou mého těla
luna nesmělá
ze studu se vysvléct směla
Však z kurtizány na anděla
zpět se musí přeodít

Za reinkarnace této ďábelské
snové mé ideály
prudce se hroutí
Rozvášněná kolombína
pohlcena jest nyní trnitým proutím

Něžná ručka zkrvácená
před svým uvrhnutím
v kobku nekompromisní
před odchodem svým do ztracena
upustila hlavu
obydlenou červy
připravenou k nakousnutí

Déjavu nesmrtelné
déjavu věčně jsoucí
bezhlavá bojovnice
bez účelu, intuice
dobývá panen vševědoucích…

autor: whitecrow
editor: Andrea