Prchám ze zhasnuté dne půli
odkojené ranní samotou.
Rozněžnělá sny,
jež silně otřásají
mou pevnou vůlí,
dávají mi
teskně krutý argument
zpečetěn na míle vzdálenou
Tvou bělostnou nahotou.

Studeným ranním rozbřeskem
proklatě opuštěná
procházím se.

Existence bez podstaty!

Závistivým pokryteckým potleskem
oceňuji kolemjdoucí
propletená těla.
A Ty?
Zasněná,
zkrášlená zrcadla odleskem
vzdálená víc, než kdy bych chtěla!

Inspirujícím obrysem,
houslovým klíčem
srdce mé jsi uzamknula.

Absurdně osamělým chtíčem,
jenž kráčí ke mne
v těžkých botách,
zkouším překonat
nesnesitelnou osamělost,
přesto,
že nic není nesnesitelné…

autor: whitecrow
editor: Andrea