Právě se opíjím
míhám mlhu
před očima nemám realitu.
Chodím si svým světem
bosá bez peřin
jen ruku mám na srdci
a vzpomínky na krásy minulosti.
Chodím si svým světem
brouzdám se v bahně
a Slunce mi stále svítí do tváře,
kde mám své sluneční brýle???
Chtěla bych vykřiknout
možná až později
pak si dám kávu,
když řvu ty slova odporu
míhám svojí podstatu
do hajzlu!!!
Mé srdce trpí nadmírou upřímnosti
já chci jen lásku míti ve svém srdci.
Už raději zpátky do reality
potřebuji buldozér na city a prášek na hlavu.

autor: datlik
editor: Alexandra