Brouzdám se v trávě, smutek a pláč na krajíčku, květiny já netrhám ty v sobě mám, květiny co život znamenají
a ten trn co nosila jsem dlouho v srdci mém
já vyrvala jsem a ránu medem potřela a kopretinu jako symbol míru do ni vložila. Brouzdám se v trávě je mi nějak, dívám se na nebe tak krásně modré jako má je naděje. Duchem pluju si na mráčku a dívám se dolů na stráně zelené jako má je víra, že svět bude loukou plná květin na modré planetě…

autor: datlik
editor: Alexandra