Hvězdy už svítí,
měsíc svou září směje se,
uléhám do peřin s myšlenkou na Tebe.
Slovem Tě hladím,
srdcem hřeju,
ať už jsi kdekoliv,
vždy si vzpomenu.
Tolik jsi mi chyběla
s tou propastí mířící do pekla
a most mezi námi,
co naše touhy a strach z prázdnoty vystavěly,
nyní zeje čistotou a pevností,
jen my dvě víme, že toto pouto je navěky
má nejdražší…
jsi jako měsíc,
co nejen na dobrou noc
mi tvář úsměvem rozzářil.

autor: datlik
editor: Alexandra