Beze strachu
v noci hvězdy zhasínám.
Po kolena v prachu,
však po boku s andělem,
spílám a proklínám
tou bělostnou čistotou
hodin pár
oděných černou nahotou.

Probuzena nápěvem k chorálu,
lžičkou jedu poslední do kávy.
Úspěchem refrénu posedlému
příliš dlouhé ohrne rukávy
ten chorál zmámený,
jenž po noci probdělé
klesne únavou v studené kameny.

S ozvěnou posledních tónů,
dlouhých prstů té černé nestoudnice,
podléhám uspávajícím saxofonům,
jež k té kráse okřídlené
přiblíží mne ještě více.

autor: whitecrow
editor: Andrea