Plechová realita

Sny dávno již vyprahlé
odulé rty potměšile vypravují.
Z tížívého brnění
chce svléknout se do košile.
Z brnění,
jež trestem je jí
za zavržení podobojí.

Jazykem jak mečem kovovým
proklála srdce Krista.
Kovem doživotním
budiž pokořena.
Kovem, z něhož zírat bude
odumírající Tvá bysta.

Korodující substance
nactiutržená fena
před časem prohlášena za psance
v askezi,
od světa odvrácena,
zavrhla církev osudnou,
jíž byla odkojena.