Ďábelská hudba
otřásá mou duší.
Roztoužené noty spoře oděné,
neskonalou souhrou oplývající,
jedné více než druhé
role uhrančivá sluší.

S duší i mysl polapena,
bez níž, vědomě ochuzena,
tančím v rozohněném jevišti,
v nemilosrdném pekle
za pokryteckou oponou se skrývajícím,
kde černým šátkem sbohem dám
bílým holubicím.

Dopustila jsem uhranutí duše,
nadsázka, chtíčem bičována, kluše.
Dopustila jsem uhranutí mysli,
bez rozvážení peklu dala jsem příslib.
Dopustila jsem uhranutí srdce,
jež z bodu mrazu vyšvihlo se příliš prudce!

V usmrcujícím tanci,
v útrobách jehož ukojení našla jsem,
nyní dusím se a polykám
kouř zapomnění.
Ďábelské dogma ke mně proniká-
– peklo v ráj zpátky se nepromění.

autor: whitecrow
editor: Andrea