Říkal mi „heřmánku“, říkal mi „žákyňko“
Bylo to jako pohlazení
Říkal mi „Kamilko“, smál se na mě
Díval se na mě, dotýkal se mě
Ale nikdy, byť na jediný okamžik, mě nemiloval
Říkal mi slova, která bolí, ačkoliv mi nechtěl ublížit
Všichni říkali „nech ho jít“, co říkal on, bylo silnější
Jeho slova hřála, když se jeho oči smály
Ptal se, proč se směju – čistě z radosti, že ho vidím
Říkal mi, že jsem blázen, a já se smála dál
A v mých myšlenkách mi šeptal „mám Tě rád“
Říkala jsem mu „mám Tě ráda“ všemi možnými způsoby
Avšak byl slepý a hluchý, díval se na slunce
Jak bychom mohli být spolu?
Chtěla jsem se ho dotknout ne náhodou
Říkal mi, že to nejde, avšak neřekl mi proč…

autor: Kaila
editor: Kamila