Neoblomná

Svíce dohořela
inkoust vyschnul v knize půli
Melodie z chóru
zbaběle prchla k davu
rozeznívajícímu bránu nebeskou
Růže k růži přivila se
Hrana osudu
Metlou lidstva polichocena
však koná dál svůj přislib

2)
Zádumčivým hlasem
shluk rozpaků
ke mně proplouvá
mohutno vlnou
v níž rozlévá se
a krůpějemi jejímiž
mou duši pohrouženou
obdařila
ji oslovila
Však jen na zlomek doby
k níž má vroucnost přivila se
a touha roste
prozkoumat vlnu nejvyšší
měrou plnou!

3)
Zanikám,
ztrácím se v davu
tisíce slov
Uniká mi pointa
a těžkou svou hlavu
v klín Tvůj chci složit
Však iluze smáčí se
v dalekém stínu Korinta…

4)
Spálenou černou růži
v živé vodě pohřbívám
Ve váze štíhlé od elegance
jedová lidskost
zaujímá postoj
když v podobě horoucího citu
v křišťálové vodě rozlévá se
Zhýralost v saténu
podlost dlící v prachovém peří
Zestárlý klaun
s černobílou duhou v tváři
jediný snad věří
v přecitlivělou jejich karanténu…

5)
Klamu sebe
když uléhám v zapomnění?
Klamu sebe
když spoléhám na rozněžnění
myšlenek zajatých
v žaláři osamění..?

6)
Vínem nežiju
na víno uléhám
víno svou žízní opíjím
Šálím a naléhám
neodbytně jak běžící čas
Pohárky s chutí ubíjím
snad bělá mi vlas..?

7)
Beze smyslu
zahnívám v prachu svých cest
Krutý však trest
má mě stihnout
v končinách mých poutí.
Snad proto tápu
v bludném kruhu
kde v útlocitu
duše má se hroutí…

8)
Napříč rozumem
blátu vstřic
za jedno s ďáblem
s voskem svíc
v ledové koupeli
provlékám jehlou
svuj úděl bez konce

9)
Vnímám
ač tonu v deliriu
Tonu
ač nestydatě unáší mne spása
Skláním se
nad klenbou Tvého těla
Neustále nesmyslně hledám
kde vzkvétá
hluboko v Tobě zarytá krása

10)
Průvanem snů
smáčím své manžety
napůl v písku ponořené
Manžety korzetem duše utažené
bezmocně se na lůžku klátící
tisícerými pohyby
zkracující si cestu…

11)
Volbou proti světu
odrazuji odbarvení noci
a na víčka líbám
něžnou svou kastanětu
k jejímuž procitnutí
od ďábla
získala jsem plné moci…

12)
Vyhnanství v jablku
jako červ se choulí
podlostí prohnilý
hněvem nasytil
bezpočet boulí
Kolaps bez rány
slavnostně oděn
v plesový šat
pohroužen
odchází pryč
od prokletí těch rajských blat

13)
Kolibřík v písni své
usnul docela
s iluzí v zobáku
vyhroceném to chřtánu
Umrlec
trpělivě čekající na klaku
ač v tupost její věřil
neztupil zvonící svou hranu

14)
Kmet věkem zhýralý
ve světem oděn šat,
zpustošený
zvráceným dechem
zkouší hříchy své
z těla vymáhat
Ač trhanec upoceného hávu
pohlcuje páchnoucí hlen
stoická lakota
na úrocích odráží se
a veškeré modlitby spožděné
spadají v plen

15)
Pach zvětralé vůně
očividný stesk
po sladkém nahotě lůně
v němž liliové aroma
spatřilo božský svůj lesk
Lesk andělský
bez bídy a kurtizán
jejichž mocný pán
teď hlásí se o potlesk

16)
Vylomeným nebem
podlomeným štítem
slza zničena
mokrým kapesníkem
náturou kanoucí
předčasně hasnoucí,
jež z oka Trimalchiona
vylila se,
oběť poslední
nálad jeho pohostinných
pod zprzněným víkem

17)
Markýza povadlá
v hovor zapředená
se svou jsoucností
v slzách tonoucí
ňadra v korzetu uvězněná
trýzní srdce tlukoucí
dogmatickými pravidly
opředenými mužností
V kruhovém labyrintu krinolíny
mysl v hořkost pohroužená
do rohů naráží
a s nožem v srdci naslouchá
zapovězené chuti mandolíny

autor: whitecrow
editor: Andrea