Svíčku za etapou života shořet necháš,
Do zaprášených peřin samoty uleháš,
Co v příštích dnech čekat nevíš,
Jen neboj, brzy se to dovíš.

Možná radost zmizí navždy,
Optimismus pomalu tě opustí,
Myslíš,promýšlíš nejrůznější vraždy,
Ne lidí, svého svědomí.

Možná je to tím, žes na špatnou kartu vsadil,
Možná je to tím, že štěstí nepřeje ti,
Ale zřejmě stejně skončíš bez těch vysněných chvil,
Ve smutku, v zapomnění.

Přemýšlíš, hněváš se, bezvýsledně,
Štěstí navštíví tě jen jednou ročně,
Smutek však přijde vícekrát,
Sílu, nervy, dobrou náladu ti brát.

Usínáš, čekáš na další noc naplněnou sny,
Které, doufáš, dovedou tě do lepšího světa,
Jenže i ten, ukáže se, je jen pro hrdiny,
Po hezčích chvílích je tedy veta.

Probouzíš se do zamračeného dne,
Jsi unavený, rozespalý, bez nálady,
Doufáš, že snad si na tě někdo vzpomene,
Nikdo však neozývá se, zřejmě navždy.

Den probdíš, propřemýšlíš, stejně zbytečně,
Své šance v té hře bez pravidel jménem život nezvýšíš,
Pomalu dochází ti toho všeho podstata, konečně!,
Lepší je : když nemyslíš!

Večer usínáš v bytě při kuchyňském syčení,
Upadáš pomalu do bezvědomí,
Ráno se neprobudíš, víš už jistě,
A jsi tam, sám, na opuštěném místě.

Není úniku,a proč taky,
Na tvém pomníku květiny vadnou,barvu mění,
Nikoho není, kdo by přinesl ty čerstvé kytky,
Upadls do věčného a úplného zapomnění…

autor: Galant
editor: Jirka