Po modrém nebi plují mráčky..
jak malé hejno oveček..
zpívajíc vidím stavět ptáčky..
si v korunách stromů domeček..
A letní vánek hladí vlásky..
splétá je něžně v kudrlinky..
děvčátku co si mezi klásky..
peláší samo bez maminky..
Cestičkou úzkou, vyšlapanou..
utíká k vrchu, vesele..
tvářičky štěstím jenom planou..
jak bouřka když se přežene..
Snad ztratilo se?..víš že ne..
vždyť běží támhle nahoru..
tam přece místo vysněné..
má své ve stínu javoru..
Utíká děvče, bosé nožky..
střevíčky vzalo do dlaní..
vlasy jí vlají jako stužky..
schová se pod strom přání..
Mnohokrát na zem kapka spadla..
mnohokrát na zem přistál list..
nejedna dívčí duše zvadla..
čas zničil mnoho krásných míst..
Po nebi opět plují mráčky..
koruny stromů zašumí..
a znovu slyším zpívat ptáčky..
jak nikdo jiný neumí..
Utíká dívka, bosé nožky..
utíká stejně jako dřív..
ve vlasech vlají ji dvě stužky..
a mladý chlapec pádí s ní..
Cestičkou úzkou mezi klasy..
stezkou již pár let vyšlapanou..
utíkaj spolu..A kam asi?
tváře jim štěstím jenom planou…
Vesele běží nahoru..
jeho dlaň dívka svírá v dlani..
schová ho pod stín javoru..
ten velký strom všech jejích přání..
Mnohokrát k zemi vločka spadla..
mnohokrát na zem přistál list..
nejedna dívčí duše zvadla..
čas zničil mnoho pěkných míst..
Jde žena stezkou mezi klasy
čelem táhnou se jí vrásky..
a větrem vlají bíle vlasy…
znovu je slyšet zpívat ptáčky..
Kráčí tou stezkou vyšlapanou..
vesele směrem nahoru…
a tváře staré štěstím planou..
když kráčí vzhůru k javoru..
Ty slzy v očích, bosé nožky..
střevíce vzala do dlaní..
vlasy ji vlají jako stužky..
schová se pod ten strom přání..
Mnohokrát spadne z nebe kapka..
a mnoho listí opadá..
sláva i peníz..věc je vratká..
jen dobré srdce nezvadá..
Po modrém nebi plují mráčky…
a ptáci staví domeček..
kam poděla se dívka asi?
pod stromem svým má hrobeček..
autor: Pavel
editor: Pavel