Ze života poučení
nahrazuji limitovaným smíchem.
Hříchem,
jenž vymstí se mi v okamžení.
Výhružky obalené růžovým okvětím.
Stroze řečené
románové omluvy.
Nakrájeným tichem
ostrostí břitvy
projede napětí:
"Kdo ve mne promluví?"
Do nitra
po šest nocí proklínaného.
Do květiny,
jež sedmého dne
rozvila své květy.
Do prostranství
klaustrofobií týraného.
Do žhnoucího krbu,
kde k zahřátí jsou zapotřebí
alespoň dva svetry…
autor: whitecrow
editor: Andrea