Jsem cizinec
ztracený v rozličnosti davu
hovořícího jinou řečí.

Jsem jako šaty vysvlečené z člověka.
Pro Tvá ústa,
snoubící se rudé hady,
tak daleká,
na zrádné pouti
rozdírám si zkrvavené paty.

Jsem neobydlený dům,
nepoužitelná vybitá baterie.
Kráčím však dál
vstříc svým naivním snům.

Toužím a zároveň odříkám si.
Jsem věčným poutníkem bez cíle.
Odmítnutím riskovat pokoření?
Dá se však odolat vysněné víle..?

autor: whitecrow
editor: Andrea