Až ústa jarních kaluží

políbí divé stádo kapek

až zelení pláně vyztuží

svým vlhkým dechem vánek

a slunce září vyslouží

si v černém plátně spánek

Až vyschne voda lesní tůně

zem najde ve své tváři vrásku

až letních bouřek tajná vůně

odloží věčně svěží masku

a srdce které v seně stůně

konečně najde lék a lásku

Až barvy svoje rozdmýchá

podzimní malíř po kraji

až meluzína do ticha

zahvízdá píseň potají

nejeden strom pak zavzdychá

než slzy k zemi spadají

Až zima pohřbí barvu listí

do naha svleče strom i keř

a havran ztratí chladem v písni

notu co letí na pohřeb

až hladem, zimou zhyne v tísni

bez viny, navždy plachá zvěř

Až stokrát zemře noc i den

a s nimi vy, jenž milujete

snad zbude po vás nám ten sen

na podzim, jaře, v zimě, létě

a kořen lásky srostlý v zem

najdeme po vás v novém světě

autor: Pavel
editor: Pavel