Maminka mi říkala, když jsem byla malá, že jsem omyl. Ale omyl je pravdou! Jsem pravda, jsem datel!
Kdyby to jen maminka věděla, nesypala by si hlínu celý život na hlavu v domnění, že je to popel.
Jsem tady a mám tendenci hlásat pravdu, vykřicet do celého světa, že Baťa je vůl a my jsme ponožky Nike.
Tluču si hubu o keře v domnění, že hlásám pravdu a léčím stromy…
osahávám šéfovi řídící páku v domnění, že to ucejtí a ocení, ale vždy ucejtil jen ten sliz…
lítám si v noci v domnění, že jsem netopýr a při tom narážím na kdejakou havěť …
Sahám si do nosu a čekám, že nahmátnu pečeného holuba a přitom jsem si spletla dírky
a ruce hnědé se snažím rychle někde utřít…
v domnění, že jsem vtipná, mi už je špatně při pouhém čtení…
v domnění, že jsem úžasná, zapomínám pro to cokoliv udělat..
SAKRA, JÁ JSEM SE PROKOUKLA,
zpátky s hlavou do do do do nebe? do písku? a tak…..
autor: datlik
editor: Alexandra