Archiv autora:kallivana

Vypálit do CéDéčka bych dala
Tvou tvář,
abych ji znala,
doma bych si ho potom pořád hrála,
Tvou dlaní svou tvář celou bych osahala.

Pro MK.

Není  důležité ani,
kdy se píše,
jako spíše,
kdy se čte to psaní.

Pro MK.

Pro MK.

Klukovské oči a úsměv primadony.
S lehkostí šviháka rozesmáté tóny
do myšlenek mých vpravuje.
Blíží se,
i vzdaluje….
Protéká rukama, jak voda, jako čas.
Pavoučí nití, tenčí nežli vlas
spojuje…

Oparem zamlžené v ránu
Když vstanu
Dech země
I odrazy střech ve mně.
Zvlněné světlo měsíce
Luceren rozžaté svíce
Město mi k nohám pokládá
Parky
A letní nálada pocitů řeku
Na ramena plášť star…

Tiše se vítr nocí krade,
pohladí stromy,
na zahradě
pohladí květy, ptáky spící,
zalaškuje si s večernicí.
Do kraje potom rozhodí
vůni,
co ve snech navodí
člověčí duši něhou, láskou.
Sváže s…

Je půlnoc
Venku se tma už plouží.
vymetla bezpočet louží inkoustových.
Vloží pod polštáře z měsíce kus záře
a pár podivných pohádek snových.
Do vlasů démanty si vpletla,
na šatech s odrazy svě…