Jen taková představa: lidé, všichni ve stejných kabátech a kloboucích, jdoucí po ulici v dešti, se skloněnou hlavou a bez obličeje; je taky o dnech, na které si už nikdo nikdy nevzpomenne.
Blíží se klidný podvečerní čas a s ním vše co je mrtvé, co zemřelo s prvním jarním dnem. Jako v dalekém stáří s poklidnou myslí, s pohřbenými vzpomínkami, v pokoji s pistáciovými st…
Šlo kolem prodejny Jednoty Hezké děvče bez boty Nabídl jsem ji střevíc na nohu A že bez ní býti nemohu Vždyť s jednou botou nohy Nemají k chůzi vlohy Když obuje můj střevíček Zakryje pat…
DÝCHÁM, JEŠTĚ DÝCHÁM,… vždyť svět se na mě směje! Depresivní slova slýchám, kam to všechno lidi spěje?? Do huby si nevidíte, každý z vás je frajer, pomoct druhým neumíte, na pravdu si…