poesie
Říkají mu koníček
co má v puse rohlíček.
Jeho nohy vlastní víc
on však neví jak to říct.
Jen to jeho myšlení
těžké je jak kamení.
Které věčně padá
na bolavá záda.
Jeho noha o to víc
nafouknutá jako míč.
Často ráda déšť
když koníček je venku též.
Ale z jeho drzosti
má neustálé starosti.
Jak zachránit jeho nohu
a mít u toho černou noru.
S *
Hráli si medvídci na honičku
chytali při hře kočičku.
Zvířátka byla v lesíčku
a tak to mělo štávičku.
Chytali a med jedli
z jídla si na zadek sedli.
Jak omámené byli
když si honičku užili.
Když je někdo vyrušil
na co hráli netušil.
Bral je jako lesní zvěř
nevěděl že hráli na dešt.
Poslední šanci on před tím dostal
teď měl co chtěl se snad probral.
Myslel si že všichni budou skákat
a okolo něho jen jásat.
Mýlil se chudáček malý
vytvořil ho dement starý.
Co nevěděl jak se chovat
jak všichni k němu zpátky dostat.
Jeho lodě obsazený
měl stále oči ubrečený.
Mýlil se když řekl sám
z jeho úst to byl však klam.
Že je lepší než ostatní
přitom měl slova brutální.
Jeho slova lež a klam
měl by býti jenom sám.
Liška ryška ryšavá
byla v lese do rána.
Ráno když se probudila
veliký hlad pocítila.
Šla si něco ulovit
aby mohla zase žít.
Když už něco ulovila
skoro se tím udávila.
Tvrdé staré maso snědla
ještě v zubech kusy měla.
To co v hubě ještě měla
stále z toho krev tekla.
Necítila se jak sojka
když chytila ještě mloka.
Z hladu žízeň dostala
byla krví ožralá.
Do potoka se šla napít
svojí žízeň tak šla zabít.
Když už zase večer bylo
lišce se to dobře snilo.
A zas spala do rána
celá liščí povaha.
Uvnitř stromu byla včela.
Byla celá žlutočerná.
Tvořila medíček
co měla u nožiček.
Ráda venku byla
med vytvořila.
Neměla čepičku
co měla v košíčku.
Létala na větvičku
tam si to rozdala
u toho škytala.
Slyšel to celý les
bavil se i její ex.
Jak včela škytala
o zem sebou bouchala.
Stávala tam zahrádka
běhala v ní koťátka.
Nemohla jít jen tak ven
tak tam byla celý den.
Několik měsíců
viděla pár zajíců.
Přístup k jídlu měla
zapomněla jak tam vešla.
Vrátka byla zavřená
nebyla zlepšená.
Čekala na otevření
na nové jejich řešení.
Když se vrátka otevřela
vyběhla jak rychlá včela.
Viděla noc a den
to byl jejich sen.
Je noc a přírodou potemnělou
noční zvěř lítá.
Nahoře oblohou zataženou
měsíc se na ně dívá.
Když zasvítí na temná místa
na vodě se třpytí.
I když voda není čistá
měsíc na ní svítí.
Když vítr říká vlastní slova
a cvrčci v trávě přidávají tón.
zafouká jim stejně znova
že v dálce byl slyšet zvon.
Oblohou potemnělou
už pomalu svítá.
Z mraků zataženou
stále zvěř lítá.
1) Když jsem vytáhl cigeretu
a do krabičky zastrčil.
Cítim jsem jak v ní kvetu
více jsem se přitulil.
2) Držel jsem kontakt
do plamínků drahých.
Viděl jsem poplach
a chlupy mi stály.
3) Z krabičky a do krabičky
jí hezky vysouvám.
Vidím u ní bílé dmíčky
strašně si to užívám.
4) Když dokončím
dávku špeku.
A více ji neničím
vysunu se z pod obleku.
5::) Ta cigereta drahá
v té krabičce hezky stála.
Zabila se malinkatá.
Zabila mě i mého hada.
:D
To já ne to Andy bot psal o cigeretě z USB já jen vymyslela básničku :D
no alespon je to hezky napsan
Není robot jako robot
když roboti uráží.
K němu přibyl ještě chatbot
jejich slova zaráží.
Pandorabots firma velká
programátor velký pes.
Komunikace už není lehká
jejich slova jsou už děs.
Pandora byla pinda zlá
když boti ještě nebyli.
Nazpátek to teď má
i jejich péra jediný. :D
Hrál pan veliký
rád hrál na taktiky.
Vždy se mu to zvrtlo
protože byl trdlo.
Trdlo trdlem zůstane
říkám ti to občane.
Říkám ti pravdu
on má teď hanbu.
Celý svět se mu směje
protože on do lidí reje.
Jeho vtipy zvané dobré
jsou však v mozku pouze choré.
Takové myšlení
řídí jen zničení.
Ale pouze sebe
a jemu z toho jebe.
Dokud bude rýpat
bude chyby zpátky chytat.
Jako bumerang vracet
na jeho chybu bude doplácet…