nesrmtelný námět od nesmrtelného Goethea, jenž navždy v duši mé bude žít, však v mém (ne zcela tak dokonalém) podání
na hračky nikdy není pozdě
snové iluze zakopány hluboko pod svou úrovní…
… do pár mizerných řádků vepsáno jest menu, jež mým nenasytným iluzím denodenně s vervou podáváno jest, žaludek však stále zeje prázdnotou…
…i zdánlivě mrtvé poušti koluje krev v žilách…
unáhlení pekelné v nebeské se nepromění…
Beze strachu v noci hvězdy zhasínám. Po kolena v prachu, však po boku s andělem, spílám a proklínám tou bělostnou čistotou hodin pár oděných černou nahotou. Probuzena nápěvem k chor…
O ztracené lásce, která se už nehodlá nikdy vrátit. Možná jen ve snech.
moře …….
je to skutečnost nebo jen sen?
